Sen, povídka

3. srpna 2011 v 20:44 | Arila |  Jednorázové
Seděla jsem na posteli a plakala. Tak hrozně mě bolelo srdce, že jsem věřila, že zemřu.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Otřela jsem slzy. "Dále." Promluvila jsem.

Byla to sestra. "Máš dole návštěvu." Oznámila mi. Já? Mám dole návštěvu? Chtěla bych vidět jen toho jednoho, ale ten už je dávno pryč.

Scházela jsem dolů po schodech a sotva jsem zahla za roh, moje srdce jako by do nečeho narazilo. Byl to on.

Ani jsem nepřemýšlela a vrhla se mu do náruče. "Lásko, nemohl jsem od tebe odjet! Tak moc tě miluju!" šeptal mi do ucha. "Ach, ani nevíš, co jsem si prožila." plakala jsem.

Slíbal mi slzy ze tváří a promluvil: "Miluju tě a už od tebe nechci nikdy odejít. Prosím, dej mi ještě jednu šanci." "Ano dám, dám, lásko moje." Moje srdce překypovalo láskou. Tak silně jsem ho objala a nechtěla ho už nikdy pustit.

Najednou mě však něco táhlo pryč, pryč od něj, od celého děje. Otevřela jsem oči a uviděla strop. Takže to byl sen?

Začala jsem brečet a návaly výkřiků bolestí, že tady není nepřestávaly. Miluju ho a on mě nemiluje. Tak moc to bolí. Tak moc.

Záhy zazvonil domovní zvonek. Přestala jsem dýchat a poslouchala, kdo je za dveřmi...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

Ano
Ne

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 3. srpna 2011 v 21:00 | Reagovat

Že by se sen naplnil? :)

2 pvhzoo pvhzoo | Web | 4. srpna 2011 v 11:00 | Reagovat

Spřátelíš ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
© www.arila.blog.cz 2011